Lidský organismus je absolutně dokonalý systém. Tedy byl by, kdyby jej v důsledku mnoha faktorů a příčin nepoškozovaly jeho vlastní buňky. Nemoci, kdy imunitní systém bojuje s vlastními tkáněmi a orgány, nazýváme autoimunitními chorobami. Nepostihují každého a někteří lidé se dokonce ani o příčině svých každodenních problémů nikdy nedozví.
Autoimunitní nemoci mohou postihnout jeden, ale i více tkání či orgánů najednou. Nejsou sice smrtelné, ale bývají zdrojem vleklých problémů, které bez odpovídající léčby dokáží znepříjemnit život, ne-li jej znehodnotit. Stále nevíte, o čem je řeč? Uveďme si tedy příklady nejznámějších autoimunitních nemocí:
- lupénka
- cukrovka 1. typu
- roztroušená skleróza
- Bechtěrevova choroba
- Crohnova choroba
- revmatoidní artritida
- celiakie
- a mnoho dalších
Kde se vzala, tu se vzala
V poslední době se stále častěji mluví o celiakii neboli nesnášenlivosti lepku. Lepek pochází z obilí, z něhož je vyráběná mouka. Lidé, jejichž organismus lepek nedokáže zpracovat, nemohou jíst žádné potraviny obsahující obilí. Jejich jídelníček se může zdát být velice omezeným a chudým, ale při troše námahy a fantazie to zas tak hrozivé není. Díky tomu, že se o celiakii hodně mluví, a protože postihuje stále větší část populace, se sortiment bezlepkových potravin neustále rozšiřuje.
Nyní můžete namítnout, že lidé obilí v různé podobě jedí odjakživa. Jak je tedy možné, že se nesnášenlivost projevuje až v posledních desetiletích? Lidé opravdu jedí obilí po dlouhá staletí, ale až do nedávna zpracovávali planě rostoucí, nijak nešlechtěné obilí, které obsahovalo pouze 10 % lepku. S postupem času a s rostoucím počtem populace se obilí šlechtilo. Současné obilí obsahuje pětinásobek tedy až 50 % lepku. Vysoce lepková mouka se snadněji zpracovává a pekařům se z ní lépe peče.
Kvalitní mouka se však stala jednou z příčin úmrtnosti dětí. Nikdo až na doktora Dicka v roce 1950 nepomyslel, že tím “zlým” je právě lepek, který při celiakii brání vstřebávání řady živin, což vedlo u malých dětí k podvýživě. Od této doby se přístup k lepkovým potravinám změnil. Celiakie bývá odhalovaná především u dětí do 3 let, ale i u dospělých. U dětí jsou příznaky lépe rozpoznatelné. U dospělých se však nemoc může projevit až po 15 letech a to nejčastěji mezi 20. až 30. rokem. Její příznaky jsou však nevýrazné, atypické až skryté. To vše komplikuje včasnou diagnózu.
Mezi klasické příznaky celiakie patří:
- bolesti břicha, křeče
- pocit nafouknutého břicha
- stolice s vyšším podílem tuků
- průjmy
- plynatost
- pokles hmotnosti
- zpomalení růstu
- celkové neprospívání
- bílkovinná podvýživa
- chudokrevnost
- únava
Celiakii nelze vyléčit, pomůže jedině bezlepková dieta
Celiakie je celoživotní onemocnění, jehož léčba zatím není známa. Jedinou pomocí je úplné vyloučení lepku z každodenní potravy. Po odhalení celiakie je nutné okamžitě přejít na bezlepkovou dietu. Vynechání lepku, který organismu škodí, se většinou projeví téměř okamžitou regenerací postižených orgánů, zejména sliznice tenkého střeva.
U dlouhodobě neléčených celiatiků je pro usnadnění regenerace vhodné zpočátku vynechat i mléčné výrobky, tučná a těžká jídla. Jakmile se však sliznice tenkého střeva vzpamatuje úplně, není problém jíst cokoliv. Ovšem žádné jídlo nesmí obsahovat lepek, jinak se obtíže obnoví.
Bezlepková dieta se dokonce stává jakýmsi módním trendem mezi alternativními životními styly. Mnoho lidí se přiklání k názorům, že jídla obsahující mouku škodí a způsobují únavu, a proto se dobrovolně moučných jídel vzdávají. Někteří odborníci tvrdí, že pokud je bezlepková dieta u zdravého člověka nastavena správně, neměla by uškodit. Je třeba, nahradit bílkoviny, vlákninu, vitamíny a minerály obilnin jiným zdrojem. Při bezhlavém dodržování zásad bezlepkové diety bez konzultace s odborníkem může i uškodit.