Pšenice jako jedna z prvních domestikovaných plodin patří vedle rýže a kukuřice k základním složkám lidské potravy nejméně po dobu deseti tisíc let. Pěstuje se ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy a pšeničná pole zabírají neuvěřitelných 220 milionů hektarů. Přesto existují lidé, jejichž organismus pšenici nesnese.
Přesněji řečeno existují lidé, kteří nesnáší zásobní bílkovinu pšenice – lepek neboli gluten, ať se jedná o alergii na lepek nebo celiakii. Vzhledem k tomu, že pšenici a potažmo i lepek obsahuje podstatná většina potravin, a počet osob závislých na bezlepkové stravě se neustále zvyšuje, byla v jejich zájmu v rámci Evropské unie vytvořena základní legislativa. Konkrétně se jedná nařízení komise EU č. 828/2014, o požadavcích na poskytování informací o nepřítomnosti či sníženém obsahu lepku v potravinách spotřebitelům, jejíž obsah je závazný především pro výrobce bezlepkových potravin.
Byla mi zjištěna celiakie. Co teď?
Osob trpící alergií na lepek nebo celiakií každým rokem přibývá. Zatímco před lety trpěl celiakií jeden člověk ze tří tisíc, dnes toto nevyléčitelné autoimunitní onemocnění postihuje jednoho člověka ze sta. Celiakie přitom nepostihuje pouze děti, ale i dospělé. V dětském věku je však mnohem lépe odhalitelná. U dospělého jsou příznaky velice proměnlivé a nejasné.
Faktem však zůstává, že člověk, u něhož je celiakie diagnostikována, nemá v současné době žádnou šanci na vyléčení. Jeho jedinou šancí na bezproblémové zažívání je dodržování přísných pravidel bezlepkové diety. A to není jednoduché. Kromě toho, že nabídka bezlepkových potravin oproti běžným potravinám je slabší, jsou zároveň také výrazně dražší.
Jelikož z pšenice je vyráběná velká část všech potravin, musí se pro účely bezlepkové diety vyrábět speciální potraviny, které lepek neobsahují nebo jej obsahují minimum. Právě tuto problematiku řeší výše uvedené nařízení definující, které potraviny mohou být označené a tedy i prodávané jako bezlepkové.
Co víme o nařízení pro bezlepkové potraviny?
Nařízení č. 828/2014 stanovuje v první řadě specifické požadavky pro potraviny, které jsou určené pro zvláštní výživu osob s různou nesnášenlivostí lepku. Za tímto účelem se rozlišují dvě skupiny bezlepkových potravin na základě výše obsahu lepku.
Tvrzení „BEZ LEPKU“ lze použít pouze tehdy, neobsahuje-li potravina ve stavu, v němž je prodávána konečnému spotřebiteli, více než 20 mg lepku na 1 kg dané potraviny. Zahrnují všechny potraviny, kde pšenici, žito, oves, ječmen a jejich křížence nahrazují jiné složky – tzv. přirozeně bezlepkové suroviny.
Druhou skupinou jsou potraviny označované tvrzením „VELMI NÍZKÝ OBSAH LEPKU„, které lze použít pouze u potravin, jež sestávají z jedné nebo více složek vyrobených z pšenice, žita, ječmene, ovsa nebo jejich kříženců, které byly speciálně zpracovány tak, aby v nich byl snížen obsah lepku, nebo tyto složky obsahují, činí obsah lepku v potravině ve stavu, v němž je prodávána konečnému spotřebiteli, nejvýše 100 mg/kg.
Podle výše uvedeného nařízení označení musí být uvedeno v blízkosti názvu potraviny a nelze používat žádné alternativní názvy. Pokud je na potravině uvedeno např. bezlepková bageta, nejde o oficiální označení a jedná se pouze o “dobrovolné údaje nad rámce požadavků platných právních předpisů za předpokladu, že jsou doplněny označením určeným nařízením”. Pokud potraviny neobsahují nařízený údaj “BEZ LEPKU” či “VELMI NÍZKÝ OBSAH LEPKU”, pak je lepší se těmto potravinám vyhnout.
Stejné nařízení EU se věnuje i otázce ovsa. Oves obsažený v potravinách označovaných jako „bez lepku“ nebo „s velmi nízkým obsahem lepku“ musí být speciálně vyroben, připraven a/nebo zpracován tak, aby bylo zamezeno kontaminaci pšenicí, žitem, ječmenem nebo jejich kříženci, přičemž obsah lepku v ovsu nesmí být vyšší než 20 mg/kg.
O ovsu, bezlepkových potravinách a celiakii si můžete přečíst i v našem dalším článku: Celiakie: Nemoc, která se týká 1,5 % populace